Sledování BMW 125i v schaltgetriebe mám nastavené jak na Autoscoutu tak na Mobile. Koukám pouze po coupe modelu E82 (ano E87 je ekonomičtější volba, ale bolí mě z ní očíčka). Objevuje se první notifikace – černé auto v M paketu, které bylo v minulosti lehce bouchnuté na čumák s cenou kousíček pod 10k hned za hranicemi. Trošičku mě to nalomí jestli přeci jen do té 125i nejít.
Asi týden na to objevím v Holandsku auto v M paketu, s vyšším nájezdem, sociální výbava, podle grafů už otevřené na 190kw za 7950€ – to už je velice zajímavá nabídka. Auto mi vrtá v hlavě a nakonec se osmělím, za pomoci ChatGPT sesmolím působivý text, kterému nepůjde říci ne (ale také nezaručí odpověď) a odešlu přes formulář na Autoscoutu. Po pár denním čekání napíši prodejci SMS – Yo buddy, got my email from Autoscout? Za normálních okolností by to pro mě byl konec příběhu, ale pak ještě zkusím vyhledat inzerát na jiných inzercích a na markplats.nl naleznu stejný inzerát, ovšem popis vozu začíná slovy MOET NU WEG. Zkusím tedy prodejci napsat zprávu přes tuto aplikaci. Reaguje během pár sekund.
Maarten mě seznámí s jeho oprávněnými obavami, že si prodejem do zahraničí není jistý (v podstatě je to jako kdyby mně napsal někdo z Rumunska) a že se večer má přijít někdo na auto podívat. Druhý den je v inzerátu snížena cena na 7500€ a Maarten píše, že je ochotný vůz prodat do zahraničí, ale že je na několik měsíců na misi, protože hákuje u armády. Začíná mi to připadat jako sofistikovanější verze scamu, kdy vám Africký princ nabídne miliardy výměnou za zaplacení statisícového poplatku za převod peněz.
Pár dní si vyměňujeme zprávy. Procházím články ohledně dovozu vozu z Holandska a ve finále nakonec i volám na RDW (elfský odbor dopravy, který má i anglickou linku), abych upřesnil pár nejasností v mém plánu, jak auto dovést po vlastní ose. Zní to až podezřele jednoduše. Nakonec jsme domluveni na prohlídku auta v pondělí. Prověřím vůz přes Cebii a Carvertical, žádný strašidelnosti – auto mělo 2 majitele v DE, pak 1 v NL. Vyzvedávám na Andělu hotovost z bankomatu a pak se nenápadně a pod stresem se přemísťuji do ulice Kaprova, vyhnu se ruličkářům a po chvíli se mazlím s několika 500€ bankovkama.
S Michalem tvoříme při nákupu aut sehrané duo, nedostatek odbornosti vyvažujeme nadšením a prostomyslností. Cesta je naplánována a zdá se to jako výtečný nápad. Pocit přetrvává i po rychlé konzultaci s Ančou Dlaňovkou.
Neděle – budík -> soundtrack v loopu -> vlak do Prahy -> bus na letiště -> self checkout -> letadlo do Eindhovenu -> vůně konopí -> bus do centra. Zvláštní pocit, že se veřejnou dopravou můžete z domova dostat za stejný čas jak do Brna tak do centra Eindhovenu. Příjemné odpoledne trávíme obědem v Pěti Chlapech, návštěvou muzea DAF, kde se aktuálně nachází expozice Tatry a kde nás uvítá česká recepční (vidíme české sponzory, holandské kormidlo), exkurzí do coffee shopu, ubytováním v hotelu a večeře v místním minipivovaru 100Watt.
Pondělí – budík -> vlak -> bus -> 15 minut chůze k prodejci. Přivítá nás otec majitele – sympatický starší pán, který nás nechá auto prohlédnout. Podle buyers guide kontrolujeme všechna problémová místa a následuje nastartování vozu, kontrola kouře z výfuku a poslech motoru. Klasické pobryndání olejem pod víkem ventilů nechybí stejně ani tak trošičku oleje u vanosu, klasika u N52b30. Otevření víčka oleje, který se trošičku brání otevření díky podtlaku. Test drive probíhá dobře, auto je krásně tuhé, nikde nic nemlátí, a po ohřátí na sešlápnutí plynu na dvojku vystřelí a táhne jako zběsilé.
Po telefonní konzultaci s technikem, který se nejprve nabídne, že se na auto přijede podívat, protože netuší že to není ČR si potřeseme pravicí. V tu chvíli šťastný nový majitel mnichovského coupe ještě netuší, že k českým SPZtkám je ještě dlouhá cesta.
